Podnikání v dávných časech

Nevypravíme se do středověku. Doby cechů a potulných řemeslníků byly určitě inspirující, nicméně i výlet do období okolo sametové revoluce může být pro některé čtenáře pravěkem. Ano, v dobách komunismu bylo podnikání samozřejmě komplikované, ale ne zcela nemožné. Pojem živnostník byl téměř neznámý.
Začátkem roku 1988 nastalo mírné uvolnění pro drobné řemeslníky a to zejména díky perestrojce pana Gorbačova.
Ale stát se podnikatelem nebylo vůbec jednoduché. Jen se podívejte, jaké kroky musel dotyčný vykonat, než dosáhl kýženého stavu. A to ještě nikdy nebylo jisté, zda u dotyčného úřadu uspěje. Zamítnutých žádostí bylo více, než přijatých a na každém schůdku mohl čekat pád.
lidé na chodníku

  • Krok 1. Návštěva ONV, tedy okresního národního výboru a podání žádosti.
  • Čekání. Měsíc, dva, i půl roku.
  • KNV – tedy krajský národní výbor, tuším odbor kultury – přihlášení a posouzení výrobků z estetického a funkčního hlediska. To byla veliká taškařice. Tradovalo se, že je třeba mít známé nebo dát úplatek. Asi jak kde. V Brně z těch asi 10 lidí co se mnou stáli frontu, prošli 4. Já jsem známé neměla, ale sympatickému mladíkovi co říkal "další" jsem podstrčila kachel s pavoukem. U komise jsem musela vysvětlit proč má žirafa klobouk a slíbit, že přidám lidové výjevy a budu tvořit tradiční výrobky.
  • ONV, cenová komise. Posouzení cen každého jednotlivého typu výrobku.
  • A konečně hurá – žádost o povolení provozování u příslušného MNV neb MěNV. Mě to u nás v Křepicích prošlo, neb lidé jsou tu hodní a to i úředníci. Jen do kolonky místo vykonávání činnosti, kde bylo uvedeno „celá republika", mi paní připsala „KŘEPICE A CELÁ REPUBLIKA“. Prý, aby všichni viděli, jak jsou u nás lidi šikovní.
  • Posledním krokem bylo vystavení REGISTRACE O ČINNOSTI.

tužka na formuláři
Smutné je, že v této fázi bývala zamítnuta další půlka žádosti a to často bez jakéhokoliv vysvětlení.
Tak takové to tedy bylo.
 První žádost jsem podala v létě 1988. K úspěšnému konci jsem dospěla v březnu 1989. Na podzim přišla revoluce. No není to komické?
Ale sociální a zdravotní odvody činily celkem jedno sto korun československých.

Podnikání v dávných časech
Ohodnoťte příspěvek