Zpátky za penězi

.

Není nic tak potřebného, touženého, ale i nenáviděného, jako jsou peníze.

Jsou s námi hodně dlouho, už v počátcích civilizace, lidé potřebovali směnit své zboží za něco universálního, skladného a cenného. První měnou bylo zlato a jiné kovy, kůže, drahokamy, koření, mušle a plátno. Již kolem roku 5000 př. n. l. se používalo stříbro, které se přesně odvažovalo. Ale to bylo složité, tak bylo vážení nahrazeno mincemi, kousky drahého kovu o určité, předem dané velikosti, které se počítaly.
kapsa s kreditkami
Razily se na ně obvykle obrázky měst a panovníků. První z nich se objevily v 7. století př. n. l. a byly z elektra, přírodní slitiny zlata a stříbra. Ve starověkých Athénách se razilo z jedné jednotky stříbra (talentu = 21,196 kg) 6000 Drachem, toto určování ceny, kolik mincí je z jednotky stříbra, se používalo až do konce 19. století. V Římě se používala měď a bronz. Směňování různých typů mincí vedlo ke vzniku prvních středověkých bank.
mince v muzeu

Postupem času tyto mince ale ztráceli svoji hodnotu, a to hlavně díky dovozu levného stříbra z Ameriky. Postupně znamenaly spíše důvěru v bohatství panovníka, který je nechal razit. Toto dalo vzniknout novému druhu platidla – bankovkám.

Nejstarší z nich byly spíše směnkami, nebo sloužily jako potvrzení o zaplacení daní. Používaly se dřevěné hůlky se zářezy, které se přelomily na polovinu a každý z účastníků obchodu si nechal jednu část. Později se tyto hůlky směňovaly, a to dokonce až do 18. století (Anglie). Ve starověkém Egyptě to byly i zápisky o množství uloženého obilí v sýpkách. První papírové směnky sloužily hlavně jako potvrzení o zaplacení a mohly být proplaceny v jakékoliv bance. Bankovky, jak je známe dnes, s jejich předem vyznačenými hodnotami, přišly z Číny, tam je používali již od 11. století. Bohužel s bankovkami přišly i bankroty bank, které neměly dost zlata a stříbra na proplacení. Víte, že Francouzská revoluce je následek státního bankrotu po vydání většího množství bankovek? Ano, pro peníze se i válčí.
pověšené bankovky

Ve 20. století bankovky a drahé kovy své cesty úplně rozdělily. Zatím co bankovky mají svoji pevně danou hodnotu, tak kovy se obchodují za proměnlivé ceny. Paradox, že? A tím to nekončí, zřizují se bankovní účty a platební karty, a z peněz se stává vlastně jen pouhý elektronický záznam. Platby se tím velmi urychlují, ale plno lidí se ocitá ve finanční nouzi, berou si nezodpovědně půjčky, protože vlastní cenu těchto „čísel“ na první pohled nevidí. V současnosti nejsou peníze už ani kryté zlatem, protože ho tolik není, jde o tzv. fiat měnu, založenou na zárukách států. Negativem je možnost inflace. Jako poslední ji přijalo Švýcarsko v roce 1999, Velká Británie již v 1931. Souvislost s inflacemi je opravdu patrná.

.

Zpátky za penězi
5 (100%)1
.